|
Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš." Marek 14.36
Obdržení prvního prožitku pravého Já (Self-experience) je v pravdě Boží milost a je to první skutečný krok k úplnému osvobození. Bez tohoto prožitku se veškerá činnost podobá uklízení přeplněného pokoje za úplné tmy. První prožitek se dá přirovnat k člověku, který celý život neviděl, protože měl pevně zavázané oči. Náhle se mu podaří poodhrnout uvázanou roušku a najednou vidí všechny věci, které různě zvedal, přesouval, obracel a pečlivě po hmatu zkoumal. Obdivuje vysoký strop, prostornou místnost a vybavení pokoje. Jakmile chce věci v pokoji uchopit, uvolní roušku a ta se vrátí na původní místo a on opět spočine v černočerné tmě.
Když milost odejde, mysl opět pohltí tma. Člověk zoufale hledá jak znovu zahlédnout okolní zářící pokoj plný světla. Je možno dělat mnoho věcí, ale pouze podrobné zkoumání roušky zakrývající oči může vést k jejímu odstranění. Ano - rouška příjemně hřeje, ale zároveň oslepuje. Je nutno vzdát se pohodlného bezpečí a vydat se na cestu do neznáma. Dokud nevíme co je za rouškou, těžko najdeme odvahu ji sundat. Ale pokud jste onu záři zahlédli, vězte, že vás už rouška nikdy neuspokojí.
Stejně tak je to i v duchovním životě. Dokud alespoň na chvilku nepoznáte skutečnou svobodu Boží milosti, velice obtížně najdete odhodlání ji získat. Jakmile se vám to jednou podaří, neustanete, dokud nezůstanete natrvalo v této blaženosti.
Když milost odejde, musíte pochopit, proč nejste stále stejně šťastni tak, jako v Boží milosti. Musíte si připomenout pravé poznání. Boží milost je v nás přítomná stále, ale ego, pocit "Já jsem tělo, já jsem konatel a vlastník" nás od Boha odděluje, a tak Boží milost zakrývá jako rouška oslepuje oči.. Odstraňujte tyto konstrukce mysli a znovu splynete se štěstím Boží milosti.
Jak získat Boží milost? Je mnoho metod, které mysl zkoumají, poznávají a uklidňují. Při jejich poctivé aplikaci může každý hledající po měsících až rocích milost získat. Druhá možnost je náboženské vytržení, získané opakováním Božího jména, upnutím mysli k Bohu a naprostým odevzdáním se. Po několikanásobném, několikahodinovém naprostém soustředění nejlépe v nějakém duchovním centru je možné obdržet stejný prožitek. Jde ve své podstatě o přerušení logického rozumového myšlení pod vlivem ega a otevření srdce, sídla pravého Já. Očišťování a poznávání mysli stejně neuniknete, ale budete mít částečnou znalost cíle, a tak budete moci lépe směřovat své úsilí. Otázkou je, zda budete v takovém stavu, abyste mohli Boží milost účinně využít. Dle mého názoru je určitě lepší tento prožitek mít než ho nemít.
Po získání Boží milosti nastává skutečná duchovní očista, která odstraňuje vše, co nám brání trvale setrvávat v Boží milosti a získat tak cíl nejvyšší, osvobození a osvícení.
Viz Ellam Ondre - 4. kapitola Mír 
Předchozí kapitola Další kapitola
Zařazeno dne : 1.7.2004, zobrazeno : 28186
1) jiná možnost přijetí Krista, 2005-01-14 00:02:16
Zátopek, Miloš
je dobré vyhledat si tichý koutek v ústraní, kde nebudete rušeni, kleknout si na kolena (je to projem pokory, sebeodevzdání) sepnout ruce do jakékoliv polohy (je to navození kontaktu, jakoby spojení plusu a mínusu) a zcela upřímně a bez přetvářky oslovit Ježíše a vyznat se mu ze všech svých poklesků na které si vzpomenete a poprosit o Jeho milost odpuštění. Není zaručeno fungování hned a okamžitě, ale kdo vytrvá bude znovuzrozen.
Křesťanství je samozřejmě krásná a pro naši zem nejbližší tradiční cesta ke klidu, moudrosti a spokojenosti. Kdo se plně oddá Kristu, zcela jistě dosáhne Otce. O tom nás Kristus ujistil. A Otec není jen Otec křesťanů, ale celého vesmíru. To znamená, že Otec je jinde zvaný Šiva, Brahma nebo Alláh. Je to univerzální princip, ze kterého se odvíjí vše. A jen v něm je skutečné štěstí, které nikdy neskončí.
Sepnutí rukou, zejména dlaněmi a prsty k sobě, přímo uvolňuje sevření světem a otvírá srdce, sídlo Boha, sídlo skutečného Já. Tato pozice se používá ve všech náboženstvích, založených na oddanosti a jistě moudří předkové znali její účinek. Poklona, ať na kolena nebo až na zem, je opět známá, a je používána k odevzdání se nadřazenému principu, Bohu. V té chvíli ego ztrácí svou neomezenou vládu nad bytostí a tato bytost se díky odevzdání osvobozuje.
Důležité je, aby se tyto činnosti nestaly nakonec posílením ega. Proto Ježíš učil o správné modlitbě. Stejná ponaučení jsou i v indických náboženstvích. Každá činnost musí být směřována dovnitř, k osvobození vnitřnímu, k odstranění svazujícího ega. Jakmile je činnost směřována ven, jako okázalost, předvádění se nebo dosahování větších a větších odříkání a nesnadnějších úkonů, potom ego získalo nadvládu nad touto činností a posiluje se.
Pobyt v osamocení a bez činnosti může být pod nadvládou ega, daleko od Boha a jeho milosti. Správně směřované ústraní je uvnitř, správné odříkání a odevzdání také. Je možné být uprostřed mnoha lidí a mnoha činností, a přesto dlít stále ve svém srdci spolu se svým milovaným Bohem.
Toto je také konečný cíl veškerého snažení. Naprosto přirozeně setrvávat v Kristu, či jiném Božském principu. Je samozřejmé, že k tomuto cíli vede cesta očisty, cesta pokory, odříkání až ke konečnému vzdání se světa a spočinutí v Bohu.
|