Láska                    

"Láska - jedině k Bohu" Šrí Brahmám

     Láska je jednou z nejvíce opisovaných součástí života, láska hory přenáší, láska je vším, za co stojí žít. Při odbourání základních omylů je toto vnímání lásky bráno jako závislost, připoutanost nebo nesvoboda mysli. Jediná emotivní láska, kterou lze na nejvyšší úrovni dočasně prožívat, je láska k nejvyššímu principu, k dárci trvalého štěstí, ke zdroji všeho, a to k Bohu. Jakýkoli jiný vztah znamená zmatení mysli, zapletení se do představy a ztrátu klidu. Lze však pak ještě žít s jinou lidskou bytostí v nějakém vztahu?
     Pokud si správně uvědomíme, co objektivně způsobuje láska mezi lidmi, potom lze tyto vztahy dokonce mnohem lépe zabezpečit i bez svazujících vnitřních připoutaností. Skutečnou lásku mezi dvěma lidmi lze charakterizovat jako vztah založený na vzájemném respektu, oddanosti, důvěře a otevřenosti, ochraně a podpoře, odpovědnosti a plnění všech svých povinností. Jediný skutečně harmonicky fungující vztah může vzniknout, pokud se oba partneři vzdají své vlastní individuality, svého ega a nahradí ho individualitou společnou, individualitou rodiny, kde jednotlivé části vykonávají poctivě své povinnosti. Skutečná láska musí dát bytosti zapomenout na její vlastní osobní touhy a jedinou touhou se musí stát spokojenost ostatních. Pouze ze spokojenosti celé rodiny potom čerpá moudrá bytost svou vlastní spokojenost.
     Pokud blíže prozkoumáme výše uvedené vlastnosti moudrého vztahu mezi lidmi, tak tam nalezneme vše, co je potřeba ve vztahu k Bohu a na cestě k němu. Je tam oddanost, neulpívání, moudrost i spočívání v klidu. Moudrá a jediná opravdová láska je plnění svých povinností a poctivá práce pro druhé, což při odpovědné a správné volbě partnera dává životu skutečný smysl. Takto se lidé vydají nejen na společnou cestu životem, ale i na cestu duchovní, cestu k Bohu a nejvyšší moudrosti.
     Jistě se ptáte, jak je to s rozkoší? I zde platí, nic nedělat pro sebe, ale pro druhého, takže to co dostanete, vždy překoná očekávání a nikdy nebude zklamáni, ani nikdy nezklamete. Pokud se takto psychicky osvobodíte, potom i tělesně zažijete něco, co si dokážete jen těžko představit. Nesmíte však zapomenout na důležité pravidlo, které platí pro všechny smyslové požitky, a to je střídmost, řád a naprostá čistota.

Předchozí kapitola  Další kapitola

Zařazeno dne : 1.7.2004, zobrazeno : 23558

1) , 2004-09-29 18:42:10
Iva
Vážený pane,
děkuji Vám za napsání knihy Svět mysli a zveřejnění na internetu. Vaše slova jsou z poznání a míra konsonance či disonance s nimi je dána mírou uvědomění čtenáře. Zastavila jsem se u "odpovědné a správné volby partnera" v této kapitole v souvislosti se slovy o osudu v kapitole následující. Po všem, co jsem dosud prožila, jeví se mi to tak, že partnera "si vybíráme" stejně jako rodiče a děti, k růstu každého v rodině či partnerství, stejně tak "si vybíráme" setkání s dalšími lidmi.
S úctou
Iva V.
Zodpovězení otázky osud nebo svobodná vůle je velice složité. Důležité je přijetí svého osudu, svého životního běhu. Naše zrození, což je pohlaví, zeměpisná oblast i sociální příslušnost velice ovlivní celý život. Ten, kdo se snaží vymanit ze svého osudu, málokdy najde spokojenost. To je jeho osud.
V Indii je většina sňatků uzavírána po dohodě rodičů. Děti přijímají svůj osud od svých rodičů, stejně jako ho přijali jejich rodiče. V soužití se svým partnerem nevidí pouze rozkoše, ale celý dlouhý život, starost o rodinu a výchovu dětí. Rozkoše jsou jakýmsi pojidlem celé stavby života. Správná volba životního partnera je v Indii součástí společenského klimatu a díky tomu odpadá mnoho zbytečných traumat. Lidé neztrácejí mnoho iluzí, navzájem si věří a pomáhají si prožít život spokojeně. Nic jiného jim totiž nezbývá.
V našem světě je volba partnera ponechána na nezralých lidech. Děti, které procházejí pubertou a setkávají se se svou sexualitou a s ní spojenými hlubokými emocemi, se mohou jen velice zřídka povznést a vidět partnera v horizontu mnoha společných let. Díky stylu života posledních desítek let je rodinná tradice na pokraji zhroucení. Většina dětí vyrůstá v neúplných rodinách, rozvod je běžnou záležitostí. To vše důsledkem duchovního úpadku, neochoty sebeoběti, nedostatku pokory a nezodpovědnosti k životu svému i svých blízkých.
Toto se dá nazvat osudem. Z jiného pohledu je to obtížné a velice zatěžující získávání zbytečných zkušeností, které se dají snadno převzít od předchozích generací.

2) Otázka sexu, 2014-06-05 22:20:58
Nevřala, Jan
Dobrý den, chci se zeptat jak je to s otázkou sexu u člověka, který dosáhne tohoto kýženého stavu. Má vůbec tento člověk potřebu tuto věc vykonávat a je tohoto aktu potom vůbec schopen? Dosáhneme-li absolutní blaženosti ve svém bytí, tak přece už žádné potřeby týkající se těla nemáme. Nicméně drtivá většina partnerů u lidí, kteří tohoto poznání dosáhnou budou stále žít v nevědomosti a je tedy zřejmé, že sex samotný pro ně bude nezbytný. A asi by velmi těžko dokázali pochopit, že už tuto věc nechcete provozovat, protože jste dosáhl absolutního poznání. Děkuji za odpověď.
Je zcela zřejmé, že člověk, který dosáhl nejvyššího stavu, nemůže provozovat sex v tom smyslu, jak je dnes široce vnímán. Pojem sexu je nyní prezentován jako pouhé páření založené na neodolatelné touze a koktejlu různých emocí. Cesta k nejvyššímu stavu je založena na osvobození z područí tužeb a půdů a ovládnutí emočních vlivů.
Získaný stav svobody dává člověku vždy možnost rozhodování. Pokud žije v rodinném svazku se svou zákonnou manželkou, potom je milování jednou z manželských povinností. Tato povinnost není nikterak nepříjemná a pokud je vše v souladu s řádem, není žádného důvodu, aby si tělesný prožitek nedovolil a zároveň i neužil. Milování s milovaným partnerem nepřináší v takovém případě žádné nepříznivé plody.
Jako příklad takového ctnostného rodiného života může jistě sloužit Šrí Brahmám. Tento mudrc, který žije v manželském svazku má syna a několik dcer. Vybudoval příjemný ašrám, domov důchodců pro nejchudší a školu pro sirotky. Celá rodina si ho upřimně váží a má tisíce žáků po celém světě. Mimochodem v létě pravidelně navštěvuje Českou republiku, tak se s ním můžeme setkat osobně.
Naopak mnoho duchovních učitelů podléhá představě své dokonalosti a jakési božské nadřazenosti. Často propadají svým sexuálním touhám a zneužívají důvěru svých žáků. Takové chování je zřejmým důkazem mistrovy nedokonalosti a žáci by se jeho sladkými slovy neměli nechat svést.