Dípam

Vážení přátelé

Včerejší den proběhl nejvýznamnější svátek zde v Tiruvannámalai, který je ovšem velice lákavý pro poutníky z celého Tamil Nádu i okolních indických států. Většinou se tohoto svátku zúčastní dva až tři milióny poutníků, letos však kvůli dešťům a hlavně povodním v celé oblasti byla účast odhadem pouze poloviční. Po deštivé neděli s velkými vozy pán Šiva ukázal svou laskavou tvář a skoro dva dny nepršelo.Vše krásně vyschlo a nastal příjemný sváteční den pro statisíce lidí.
Celou noc lidé z Athithi ašrámu vařili jídlo, které chtěli o Dípamu od rána rozdávat. Nepřipravilo se 5000, ale hned 10000 porcí. Můj první obrázek ukazuje můj první úkol, projet davem poutníků na místo rozdávání, tedy asi tři kilometry. Nebylo to však tak husté, jak to vypadá a asi za 15 minut už jsem byl na místě a akorát včas. Začal totiž obřad pro úspěch celé akce a k potěšení nebeských bohů. Pak už se odklopily první hrnce s pongalem (bílá chutná kaše z rýže, mung dálu, pepře, římského kmínu a zázvoru) a kesari (oranžová sladká krupice, něco jako halva z másla a kešu, rozinek a kardamomu). Za ta léta jsem tu už měl spoustu prasádam (požehnaný pokrm rozdávaný zdarma poutníkům), ale ten náš byl myslím zdaleka nejchutnější. Dále byly dvě omáčky, sambar (čočková omáčka se zeleninou) a kokosové čatný (čerstvě nastrouhaný kokos s kořením). Pak jsem si jako organizátoři připnuli slavnostní mašle a většina si nasadila hygienické čepice, roušky a rukavice. A to všichni, i ti, kdo pouze usměrňovali hosty, byla okolo toho spousta legrace. Nevím, jestli to je nějaký zákon, nebo to byla aktivita ašrámu, ale z toho co jsem viděl vím, že hygienický dopad byl minimální.
Pak jedno mé foto s Rádžem a už přicházejí první hosté.
Dále vidíte hygienicky vybavenou Matadží a brahmína Nuthana, kteří směřovali příchozí, a kontrolovali, zda odchozí neodnáší talíře, aby nebyl venku nepořádek.Daší dvě fotky ukazují hosty a že jim opravdu chutnalo. Další foto ukazuj frontu lidí a náš transparent nad vchodem. Dále jsou dvě fotky malých strávníků. Přišli i sádhuové a dokonce i sám veliký Šiva s celou svou rodinou.
Další fotka ukazuje, že to byla veliká legrace a venku se stále valil dav poutníků. Hned vedle usadil muslim, ale nebyl to terorista, ale prodavač různého spodního prádla. Pak už jsou momentky, záběry hostů i hostitelů, kteří se snažili rozezpívat lidi ve frontě. Nevypadali jako obsluha, spíš jako doktoři před operací (mnozí z nich i doktoři skutečně jsou). Nejtěžší úkol byl udržet lidi v jednom zástupu a zamezit předbíhání, které mají někteří snad jako sport. Spousta lidí je ukázněných, pak bylo pár, které bylo třeba odeslat do fronty nebo pryč, a to ovšem jemně a s noblesou. Šivovi s rodinou chutnalo tak, že přišel ještě jednou a Radžu získal fotku do památníčku. Dále je vidět, jak dav od rána zhoustnul a poslední dvě fotky organizátorů, tedy i mé maličkosti s Ánanda Kršnou. Pak mne čekal poměrně těžký cyklistický úkol, projet tři kilometry zpět do Athithi ašrámu. Jednak dav zhoustl, jednak jsem jel proti proudu, takže místo tří kilometrů davu lidí jsem musel projet asi dvojnásobek. Tak odhadem 50000 Tamilců potkali bělocha no kole, který zuřivě zvonil a snažil se protlačit s kolem skrz. Trvalo to asi 45 minut, ale zvládl jsem to právě včas, protože v Athithi se na střeše připravoval večerní obřad k vyvrcholení celého festivalu - zapálení ohně na vrcholu Arunáčaly. Nejprve vidíte oltář a na nebi východ Měsíce, je přece úplněk. A už na hoře vzplál oheň, u nás se zpívají mantry, všude okolo vybuchují ohňostroje. Nuthan nabízí posvěcený ohýnek z obřadu, pak vidíte náš oltář a ještě jednou o chvíli později celou kulisu Arunáčaly i s oltářem a se Swámím. Po zapálení ohně se každý poklonil Swámímu, dostal mandarinku, někteří - třeba já - vyrazili okolo Hory, jiní strávili klidný odpočinek po pracovním svátečním dnu.
Poslední dvě fotky jsou noční pokusy o zachycení Arunáčaly s ohněm na vrcholu a svými milovanými poutníky u svých nohou.

Přeji i Vám světlo v srdci a radostnou mysl. To je přece poselství i předvánočního času.

Josef Fric