|
"Pokrytectví, bohorovnost, pýcha, hněv a hrubost způsobené nevědomostí jsou vlastní lidem s povahou démonů." Bhagavadgíta 16.4.
Veškeré problémy lidí jsou způsobeny jejich vlastní nevědomostí. Tato nevědomost vzniká tím, že lidé nerozlišují mezi světem objektivním a jeho subjektivním vnímáním a prožíváním. Lidé nežijí ve skutečném světě, ale pouze v představě světa, která se vytváří v mysli. Téměř nikdo nechápe, jak moc se stav mysli podílí na světě ve kterém žije.
Nevědomá mysl automaticky oddělí z prožívané představy světa tu část, která se projevuje jako tělo a označí ji za Já. Následně stanovuje mnoho vztahů mezi tímto Já a dalšími částmi představy. Tyto vztahy se projevují jako touhy, připoutanosti a závislosti. Z jejich nenaplnění se vyvíjejí různé problémy, traumata a emotivní chování. Tak bytost kompletně ztrácí vládu nad svou myslí a ztrácí se v labyrintu různých falešných představ, které často nekorespondují ani s vnímaným světem.
Jediná cesta ke klidu, spokojenosti a štěstí je odstranění nevědomosti a jejích důsledků z mysli. Neustále pozorovat mysl a snažit se ji mít pod kontrolou. Důsledným zkoumáním mysli si musíme uvědomit prožívanou představu i způsob jejího vzniku. Odhalit všechny závislosti, vykonstruované vazby, které brání spokojené existenci a efektivně je z mysli odstraňovat. Odhalovat různé vztahy těla a mysli. Nesvobody duchovní se tělesně projevují jako dráhy procházející z hlavy celým tělem, bolesti a tlaky svírající a omezující volný proud tělesných energií. Uvědoměním si jich, soustředěním pozornosti na ně, na jejich vznik a průběh, je snadno odstraníme, snadněji než pouhou rozumovou konstrukcí. Hlavně však je potřeba milovat Boha, oddat se mu, odevzdat mu vše, co naši mysl zatěžuje, a tak se - pro mnohé lidi paradoxně - osvobozovat.
Co nás čeká? Osvobození ducha od hmoty přináší stav nepopsatelné svobody. Navíc přestane neustálé svírání těla egem a to se uklidní, uvolní veškerá napětí a též spočine ve stavu nepoznané spokojenosti. Mysl i tělo budou dále moci vykonávat veškeré důležité činnosti, které ovšem nemohou ohrozit stav vnitřního štěstí. Toto je nejdokonalejší stav, kterého může člověk dosáhnout a není nic, co by tento stav mohlo předčit. 
Předchozí kapitola Další kapitola
Zařazeno dne : 1.7.2004, zobrazeno : 14191
Přidej reakci na tuto kapitolu
|